Kantoya House, kterou vytvořil Chube Kantoya San, je věnován výrobě Miso od roku 1847, nebo 6 generací, ve své workshopu se nachází jižně od bývalého císařského paláce, centrem města Kjótu.
Méo má chuť, která může být vytvořena pouze s péčí a úsilí svých řemeslníků. Používají pouze podzemní vodu z horského systému Hiei, 60 metrů hluboko. Výhodné výrobní procesy zahrnují mnoho řemeslných operací.
Dalším příkladem péče, který přinášejí jejich Miso, leží v kvalitě Kôji. Kôji je jedním z klíčových složek MISO: přináší sladkou chuť jeho glycace a zvyšuje umami Miso, to znamená, že je to líčit jeho chuť, rozbití sójových proteinů.
To trvá tři až čtyři dny na výrobu Kôji. Během tohoto období je Kôji pečlivě pracoval čtyřikrát lidskými rukama. Manuální práce je privilegována, protože umožňuje cítit účinky biologického chování živých Kôji, které se vyvíjejí každý den. Být v kontaktu s Kôji, dělá rozdíl.
Miso KANTOYA Používá se hlavně japonskými restauracemi a cukrovinami Kyoto. Mnozí z nich byl založen několik desetiletí.
Dnes se počet uživatelů v jejich Miso zvyšuje s dlouholetými zákazníky, kteří otevírají nové restaurace nebo kolegy nové zákazníky.
Naši mistři řemeslníci si myslí, že Méo hraje zásadní roli při rozhodování o chuti jídel a cukrovinek. Chuť však není vždy jednotná podle odrůdy, kulturní zóny a rok výroby složek, jako je rýže a sóji.
Role KANTOYA Je usnadnit spolupráci mezi takovými Miso a velkými kuchařskými kuchařů, kteří se vždy snaží vařit nejlepší pokrmy. Poslouchají slovo každého zákazníka a najít vývoj svých potřeb prostřednictvím úzké a dlouhodobé komunikace a poskytují jim to nejlepší Miso.
Počátky bílé misce (Shiro-Miso) nebo "Saikyo-Miso" v 17. století (z Heian éry v Time Edo), Kjóto, sídlo císaře, bylo hlavním městem Japonska a všechny pravomoci byly soustředěna ve městě. Mnoho "Kuge" (šlechtice v nádvoří) tam žilo a měl dobré pozemky všude v Japonsku, kde byla kvalitní rýže kultivována a kde byli pociťují jim.
Pomocí tohoto typu rýže byl Miso jednou vysoce konzervací soli. Lidé však zjistili, že s vyšším obsahem rýže a nižším obsahem soli se Miso stalo velmi sladkým.
V té době byly sladké koření odvozené ze stromů nebo ovoce velmi vzácné, protože neexistoval žádný cukr. Poté, co zjistil, že Miso by mohlo být velmi sladké, začali jsme ho používat stejně jako tyto slavné sladké koření. To bylo používáno pouze v císařském soudu, který by odpovídal začátku bílé Miso v Kjótu. Bílý Miso byl pak také použit jako složka v nádobí sloužila v boženích během rituálů soudu. Recepty těchto jídel se také používají v dnešních rituálech, stejně jako v mnoha akcích pro širokou veřejnost: Zoni (rýžový dortová polévka) ochutnávka v novém roce, Kashiwa-Mochi (rýže dort zabalený v listu dubu) spotřebovaný v Festival chlapců v květnu, Gyoja-Mochi (asketický rýžový dort), který si vychutnával na festivalu Gion a Aburi-Mochi (vařené rýžové dort) prodávané v čajovkách před chrámy.
Bílý Miso se vyvinul odlišně od jiných typů MISO. Vyrostla jako spinný a jeho kvalita konzervativce byla obětována. Proto je bílá Miso často používána nejen pro vaření, ale také pro cukrovinky.
Na čase Meiji, hlavní město Japonska byl vysídlen z Kyoto do Tokia a mnoho šlechticů soudu, včetně císaře, přestěhoval do Tokia. Nicméně, tam nebylo bílé Miso jako sladké v Tokiu, protože to byl město válečnou kulturu. Šlechty mají všechny oceňované sladké bílé Miso z Kjótu a začal volat to "Saikyo-Miso" (Miso od západního kapitálu).
Dokonce i dnes, bílá Miso se nazývá "Saikyo-Miso", ale pouze "Shiro-Mouoo" (Miso bílá) obyvateli Kjótu.
Život japonštiny je distribuován podle dvou kategorií: "zajíc" a "ke". "Hare" znamená speciální a slavnostní den a "Ke" znamená obyčejný den.
Od dávných dob, lidé jedí speciální a cenné potraviny, jako jsou rýžové koule, Sekhan (slavnostní červená rýže), Saké a cukrovinky se speciálním miskou.
Kjótově bílá Miso hraje v těchto speciálních dnech důležitou roli potravin a rozvíjely prostřednictvím rituálů Soudního dvora.
